Je to jeden z největších a nejmrazivějších příběhů v dějinách mořeplavby. Případ, který už více než stopadesát let nedá spát historikům, detektivům ani milovníkům záhad.
Dne 5. prosince 1872 objevila posádka britské lodi Dei Gratia uprostřed Atlantického oceánu plavidlo, které se podivně kolébalo na vlnách. Byla to brigantina Mary Celeste. Když britští námořníci vstoupili na palubu, nenašli nikoho. Loď byla naprosto liduprázdná, přestože na ní nebyl jediný stopa po boji a náklad měl nevyčíslitelnou hodnotu.
Co se stalo s deseti lidmi, kteří se doslova vypařili z povrchu zemského?
Poslední normální den a vyplutí
Mary Celeste vyplula 7. listopadu 1872 z New Yorku pod vedením zkušeného a respektovaného kapitána Benjamina Briggse. Na palubě s ním byla jeho manželka Sarah, jejich dvouletá dcerka Sophia a sedm prověřených, zkušených námořníků.
Loď vezla 1701 sudů surového průmyslového alkoholu do italského Janova. Kapitán Briggs byl hluboce věřící muž, abstinent a muž pevných zásad – na palubě panovala disciplína, žádný alkohol se netoleroval a posádka byla podle všech záznamů spokojená. Nic nenasvědčovalo tomu, že by se plavba měla proměnit v tragédii.
Nález na širém moři: Co objevila Dei Gratia?
Když kapitán lodi Dei Gratia David Morehouse spatřil Mary Celeste zhruba 600 mil západně od Portugalska, okamžitě věděl, že je něco v nepořádku. Loď plula s potrhanými plachtami, ale jinak byla konstrukčně zcela v pořádku. Morehouse vyslal na palubu záchranný člun.
To, co námořníci uvnitř našli, jim vyrazilo dech:
- Všechno bylo na svém místě: Osobní věci posádky, oblečení i cennosti zůstaly netknuté. V kapitánské kajutě dokonce stálo piáno a hračky malé Sophie.
- Zásoby na půl roku: V podpalubí bylo dostatek jídla a pitné vody na dalších šest měsíců.
- Žádné stopy násilí: Neexistovaly žádné důkazy o pirátském útoku, vzpouře nebo rvačce.
- Jedna zásadní věc chyběla: Na lodi chyběl jediný záchranný člun, lodní deník, sextant a navigační přístroje.
Poslední zápis v lodním deníku byl starý devět dní (z 25. listopadu). Podle něj se loď nacházela poblíž ostrova Santa Maria v Azorském souostroví – tedy stovky mil od místa, kde byla nakonec nalezena. Devět dní plula Mary Celeste oceánem úplně sama, vedená jen mořskými proudy a větrem.
Teorie: Co se stalo s posádkou?
Jelikož se těla deseti pasažérů nikdy nenašla a nikdo z nich už o sobě nedal vědět, vznikly desítky teorií. Některé zmatené noviny tehdy psaly o mořských příšerách nebo útoku obří chobotnice, racionální vysvětlení jsou však mnohem zajímavější.
1. Vzpoura posádky
První verze vyšetřovatelů mluvila o tom, že námořníci se opili průmyslovým alkoholem, zavraždili kapitána s rodinou a utekli v záchranném člunu.
- Proč to nesedí: Surový alkohol v sudech byl nepitný a toxický. Navíc Briggs byl oblíbený kapitán a posádka měla skvělou pověst. Proč by navíc nechávali na palubě své peníze a cennosti?
2. Pojistný podvod a spiknutí
Objevily se spekulace, že kapitán Briggs a kapitán Morehouse (který loď našel) byli domluvení. Morehouse měl loď „zachránit“ a shrábnout tučnou odměnu za záchranu nákladu, o kterou by se podělili.
- Proč to nesedí: Briggs byl zajištěný muž s bezúhonnou pověstí. Že by kvůli penězům doživotně skryl svou ženu a dvouletou dceru a nechal se prohlásit za zločince, je vysoce nepravděpodobné.
3. Strach z exploze (Nejuznávanější teorie)
Když byla loď prozkoumána v přístavu, zjistilo se, že 9 sudů s alkoholem bylo prázdných – tekutina z nich vytekla. Moderní vědci a historici se shodují na tom, že v podpalubí došlo k chemické reakci. Výpary z alkoholu začaly v horkém podnebí prudce expandovat.
Kapitán Briggs pravděpodobně ucítil silný zápach alkoholu, uslyšel syčení a dostal panický strach, že loď každou vteřinu vyletí do povětří. Nařídil okamžitou evakuaci do záchranného člunu. Člun přivázali k Mary Celeste lanem a čekali v bezpečné vzdálenosti, dokud nebezpečí nepomine. Pak ale pravděpodobně přišla prudká bouře nebo poryv větru, lano se přetrhlo a Mary Celeste, která měla roztažené plachty, svému kapitánovi a posádce jednoduše upláchla. Lidé v malém, přeplněném člunu uprostřed Atlantiku neměli šanci přežít.