Pórek je v české kuchyni nepostradatelnou zeleninou, ale vypěstovat ho tak, aby vypadal jako z obchodu – tedy se silným, šťavnatým a hlavně dlouhým bílým stvolem – bývá pro spoustu zahradníků oříšek. Často se stává, že je výsledný pórek sice zdravý, ale bílá část je krátká a ta zelená, tuhá, zabírá většinu rostliny.
Tajemství úspěchu přitom nespočívá v zázračných hnojivech, ale v jednoduché botanické logice. To, co na pórku jíme jako „stvol“, jsou ve skutečnosti hustě zabalené listy. Aby zůstaly bílé a křehké, nesmí na ně dopadnout sluneční světlo.
Zde je podrobný návod, jak pomocí triku s přihrnováním a správnou výsadbou docílit dokonalé úrody.
1. Všechno začíná hlubokým příkopem
Zapomeňte na klasické sázení do rovného záhonu, jak jste zvyklí u jiné zeleniny. U pórku musíte jít do hloubky už od samého začátku.
-
Kdy sázet: Předpěstované sazenice (tlusté zhruba jako stvol stébla trávy nebo tužka) se na záhon vysazují od května do června.
-
Trik s příkopem: Na záhonu vykopejte rýhu (příkop) hlubokou zhruba 15 až 20 cm. Do dna této rýhy udělejte kolíkem sázecí jamky (hluboké cca 10–12 cm).
-
Zkrácení kořenů a listů: Než sazenici pórku do jamky vložíte, zkraťte jí nůžkami kořínky asi na 2 cm a vrchní zelené listy zhruba o třetinu. To stimuluje rostlinu k rychlejšímu zakořenění a zesílení stvolu.
-
Nezahrnovat, jen zalít: Sazenici vhoďte do jamky na dně příkopu. Jamku nezasypávejte hlínou. Pouze do ní nalijte vodu. Voda splaví právě tolik zeminy, kolik pórek potřebuje, aby stál vzpřímeně. Zbytek rýhy zůstane volný.
2. Hlavní kouzlo: Postupné přihrnování (Bělení)
Jak pórek roste a vytahuje se za sluncem, začíná váš hlavní úkol. Přibližně od poloviny léta musíte stvol postupně zbavovat světla.
-
První fáze: Jakmile pórek povyroste a začne vyčnívat z vykopaného příkopu, vezměte motyku a opatrně kolem něj přihrňte zeminu, která zbyla na okrajích rýhy. Tím rýhu srovnáte s okolním terénem.
-
Druhá fáze: Jak pórek roste dál do výšky, začněte kolem něj vytvářet hrůbky (podobně jako když se přihrnují brambory). Půdu vrstvěte kolem stvolu tak vysoko, jak jen to jde, ale pozor – země se nikdy nesmí dostat do rozsochy listů (místo, kde se listy začínají větvit ve tvaru písmene V). Pokud by tam napadala hlína, pórek by začal hnít nebo byste ho při vaření křupali mezi zuby.
Díky tomuto neustálému růstu v temnotě pod zemí se spodní část stvolu nezačne barvit do zelena (neprobíhá v ní fotosyntéza) a zůstane nádherně bílá, dlouhá a jemná.
3. Co dělat, když nemáte dost místa? (Alternativa s trubkou)
Pokud máte na zahradě těžkou půdu, ve které se špatně kopou rýhy, nebo pěstujete pórek ve vyvýšeném záhonu, kde nechcete dělat hrůbky, existuje skvělý partyzánský trik:
Trik s kartonem nebo trubkou: Když pórek dosáhne tloušťky palce, navlečte na jeho stvol ruličku od toaletního papíru, kuchyňských utěrek nebo kousek plastové instalatérské trubky vhodné velikosti. Tento „kabátek“ spolehlivě odstíní světlo a stvol zbělá i bez toho, abyste museli přehazovat kila hlíny.
4. Hnojení a zálivka pro pořádnou tloušťku
Dlouhý stvol je skvělý, ale potřebujete, aby byl také pořádně tlustý a šťavnatý. Pórek je plodina první tratě, což znamená, že je to obrovský jedlík.
-
Bohatá půda: Miluje půdu bohatě zásobenou živinami. Ideální je před výsadbou do rýhy zapravit pořádnou vrstvu zralého kompostu.
-
Pravidelná zálivka: Pórek má relativně mělký kořenový systém, takže v letních vedrech snadno vysychá. Potřebuje vydatnou a pravidelnou zálivku. Pokud bude mít sucho, stvoly budou sice dlouhé, ale tenké a dřevnaté.
-
Dusík a draslík v průběhu léta: Během vegetace ho jednou za 14 dní zalijte zředěným tekutým organickým hnojivem (např. jíchou), abyste podpořili masivní růst listové hmoty.